Do května jsme skočili po hlavě, když jsme se sbalili na čtyřdenní výpravu po vrcholech Beskyd.V pátek 5. května se nás na nádraží sešlo 18 natěšených dobrodruhů, kteří byli připraveni podstoupit všechny možné výzvy našich vedoucích. Hned na začátku nám byly poskytnuty peníze, za které jsme si museli nakoupit veškeré jídlo na 4 dny. Po nakoupení všeho důležitého jsme se přepravili autobusem na Morávku. Dalším přibližovacím prostředkem nám byly sportovní vozy Pavla a Boďe, ve kterých jsme využili každé volné místo. Předem rozdělené týmy se po adrenalinovém zážitku rozutekly všemi směry k oblasti Polomka, která nám posloužila jako místo na naše první přespání. V noci nás ještě čekal adrenalinový výstup na Kršli za ztraceným průzkumníkem, který každý tým zvládl po svém.V sobotu jsme se opět všichni šťastně sešli na rozcestí Pod Klokočovem a na další stanoviště jsme již putovali společně. Krásné počasí z pátku nevydrželo, a tak jsme na naše další přespání došli celí promočení. Prostředí Muřinkového vrchu nám poskytlo vodu, možnost postavení přístřešku v lese, ohniště a především kadibudky . Ten den si z nás počasí dělalo Apríla a tak jsme usínali s mnoha vrstvami a doufali, že se ten jeden uzlík nerozváže a nezpůsobí nemilou půlnoční sprchu.Nedělní ráno jsme po částečném usušení naší výbavy vyrazili vzhůru na poslední bod výpravy. Cestou jsme se fotili s turisty, kteří nám dali i bonbonky ( nebyli v černé dodávce). Napříč mlhou jsme dorazili k cílovému bodu - chatě Skalce, kde nám dokonce poskytli spaní uvnitř. Studenou, promočenou zem jsme vyměnili za teplé peřiny. Při závěrečné společné večeři, se ještě někteří zapotili při snaze o získání co nejvíce bodů pro tým. Dva nejmenování jedinci ( já a Kryštof) do toho dali OPRAVDU všechno. Po výborném guláši a jednom plánem poplachu, kdy nás vedoucí napálili, jsme se odebrali ke spánku.Ráno už nás jenom čekala rozcvička a vyhlášení hry z předešlého dne, kdy konečně tým Beta zlomil kletbu posledního místa. Cestou na nádraží do Mostů u Jablunkova nás Šimon co pět sekund předbíhal a popoháněl, abychom stihli vlak. Celý tým HOME LES dojel do Frýdku-Místku téměř vcelku a kde to začalo, tam to taky skončilo. Na rozloučenou jsme na nádraží ještě pobouřili pár lidí společným křikem:)