PŘEŽÍT Winter Edition 

Již jsme si vyzkoušeli, jaké to je přežívat uprostřed ničeho v srpnu i v květnu v relativně přijatelné teplotě, a tak bylo na čase to změnit a vyrazit na zimní přežití. V komorním počtu jsme odstartovali únor v plné parádě. Sněhové dobrodružství započalo na nádraží ve Frýdku, kde jsme dostali vajíčkové kamarády na cestu (nepřežili). Dopravili jsme se na Podolánky, obdrželi instrukce a vyrazili jsme vzhůru k našemu cíli. Hned ze začátku se chlapeckému týmu vymstila nedůvěra vůči ženskému týmu a vypravili se vlastní cestou. Jediný Lukáš pochopil, s kým se pravděpodobně neztratí a následoval tu správnou skupinu. Muži stačili po cestě ztratit Elišku, která nakonec dorazila do cíle ještě dříve než oni. Za tmy jsme se ale nakonec všichni sešli u naší základny na zbylé tři dny. V noci jsme si ještě vyšli na vrchol Smrku pro artefakty a odměnou nám za to byly poskytnuty vydatné bílkoviny. Celý pátek jsme se pohybovali venku. Po dvojicích a trojicích si stavěli přístřešky, které bylo podstatně těžší postavit než u předešlých venkovních akcí. Pár hodin jsme také strávili pokusy o vytvoření něčeho, co by nás zahřálo a zasytilo. Stálo to pár spálených ešusů, ale nakonec se nám to podařilo. Kvalita námi vytvořených plachtových obydlí se dá potvrdit faktem, že nikdo v noci nebyl snězen zvěří, nikdo neumrzl a všichni jsme to ve zdraví přežili. V sobotu se konala sněhová bitva o vlajky, schovávaná a následné spiknutí na Pražáka Bena a na Ústečáka Lukáše, které přerostlo v půlhodinovou válku s jasným vítězným koncem Frýdečáků-Místečáků, kteří si s přehledem uhájili své teritorium. Celou úspěšnou výpravu jsme zakončili v mekáči a poprvé za čtyři dny měli pocit přecpaného břicha. Celé čtyři dny byly jedno velké nekonečné ŽŮŽO LABŮŽO.