PROČ ???

Vyzval jsem lektory, zda by mohli napsat, proč se rozhodli trávit volné soboty ve škole, či si o týden zkrátili prázdniny. Zde jsou odpovědi některých z nich a taky moje...

Ivona Popieluchová

Proč to dělám? Proč trávím víkendy na Sobotní škole? Proč jsem se rozhodla strávit část své řádné dovolené účastí na táboře Sobotní školy? Možná se snažím zjistit, kde jsou hranice mých limitů.
V současném školství je hlavní motivací žáka co nejlepší známka, kdežto na Sobotní škole to jsou samotný prožitek a poznání. Ty dětské oči plné nadšení mě vždycky dostanou.
Navíc mě baví trávit čas s lidmi stejného založení, kteří se pro věc dokáží nadchnout, a to lidé kolem Sobotní školy jsou.               

  Kdybych nevěřila, že to má smysl, nedělala bych to. 


Dita Volná

Hello my dear campers :)
Yes, it is me, Dita, your English teacher and the Chef (you know, Jamie´s cousin :)
Dostala jsem na zodpovězení jednu otázečku (no, hádejte od koho), co mi vlastně "dává" Sobotní škola. Asi tomu nebudete věřit, ale především mě učí :) vlastně jste to vy děti, kdo mě učí:
- překonávat obavy a věřit si (opravdu se budou chtít věnovat ájině v sobotu?)
- experimentovat (školní kuchyňka = chemická laboratoř (zkušenosti s pečením mám podobné jako vy :)
- nepodceňovat (studená řeka? - to dáme!)
- zase si hrát (a občas i strašit :)............
Rozzářené oči, nadšení, spokojený úsměv, radost - tak vnímám náš společně strávený čas a za to to opravdu stojí!
CUsoon!!!


Jakub Miček

"Proč podpořit Sobotní školu? Je super! Gogo (Tomáš) měl dobrý nápad, nadchnul pro něj pohodové lidi a vytvořil něco nevídaného. Tak proto. A proč jet vařit na týdenní tábor? Popravdě si nedokážu představit lepší místo pro odpočinek než v lese, u pecku, ve stanu."      Svišť 


Tomáš Chrobák

Otázka, proč se věnuji tomuto projektu, je velmi náročná, především tím, že pocitů je mnoho. Nejdůležitější je asi ten, že mě to prostě baví. Je úžasné něco tvořit. Je to velmi naplňující pocit, když můžete dělat práci, která se vám daří. Ještě úžasnější je, když vidíte, že vaše činy mají sílu pozitivně ovlivňovat jiné.

Jsem nadšen tím, že se povedl zlomit předsudek, že děti nebudou chtít trávit soboty, či neděle se svými učiteli. Stejně tak, že učitelé nebudou chtít obětovat svůj volný čas ve prospěch dětí.

Je velmi pěkný pocit, když mě osloví rodiče, či mí bývalí studenti, že by rádi jakkoli pomohli. Třeba tím, že by vedli program, odvezli věci, přispěli, či cokoli dalšího.

Jsem přesvědčen, že motto bohužel i mých rodičů: " My jsme školu přežili, vy ji přežijete taky" je obrovský omyl, který devastuje další generaci. Generaci našich dětí. Je třeba si uvědomit, že děti ve škole tráví často více času než se svojí rodinou. Školství a výuka se dle mého musí proměnit. Není prostě možné, aby děti do školy chodily s nechutí. Sílu pro změnu nemají naše děti, tu sílu mají pouze rodiče, kteří se budou zajímat. Věřím, že i tento projekt může ukázat jednu z cest.

Vnímám, že momentální doba je pro děti velmi náročná. Pasti v podobě sociálních sítí, online her atd. jsou tak silné lákadlo, že snad jedinou cestou, jak je porazit, je prožít skutečný a opravdový zážitek. Zažít komunikaci tváří v tvář, poznat radost ze hry nebo hrdost sám na sebe po překonaní vlastních limitů. Proto také mám v plánu začít dělat dvoudenní víkendové školy.

Kdyby se třeba z části i díky těmto akcím povedlo vložit třeba jen do jednoho dítěte radost z práce pro ostatní, či něco jako mé věřím krásné, leč nejspíše úsměvné motto od Steva Jobse: "Pouze ti, kteří byli natolik naivní, že si mysleli, že dokážou změnit svět, ho dokázali opravdu změnit."

Tak to vše má význam :) !


Zdeněk Navrátil  - z Japonska nám píše jeden zarputilý podporující rodič :)

Stav českého školství je zoufalý. Toho státního naprosto. Počínaje základními školami, přes střední až k univerzitám. Je odrazem lhostejnosti a nejzazšího úpadku morálky, kdy už ani zájem o vzdělávání generace našich detí nám povětšině není ani svatý a zdaleka ne na prvním místě. Z této trudnomyslnosti v naší vlasti, mimo jiné údajně nejpohanštější zemi Evropy, mě vyvede máloco. Nejčastěji to ale bývají nadšení a zapálení učitelé, kterým záleží na jejich práci. Nemají to jednoduché, nejen kvůli neexistenci smysluplného vzdělávacího systému, ale především kvůli častému a nepochopitelnému nezájmu rodičů svých svěřenců, žáků, studentů. Není jich mnoho. V mém zorném poli nejvíce plápolá pochodeň snahy Tomáše Chrobáka a jeho nekonečný zásobník intelektuálních aktivit pro děti, který s hrstkou stejně obětavých kolegů pořádá, mezi jinými i program sobotních škol. Musíme udělat něco, ať přibude Tomášů Chrobáku a ubude těch, kteří se za tímto "nesystémem" skrývají a škodí. Tomášovi a jeho partě budu se svými syny rád i nadále pomáhat. Díky.

Zdeněk Navrátil, taťka Miraje, Maxmiliana a Benjamina (lektorů Sobotní školy)